Staví se buď z kamene - kvádry se neomítají, kdyžto lomové zdivo vždy - nebo z vysokých cihel, buchet (o výšce 8, 9, ale i 11 cm), které zůstávají zvenčí neomítané a jsou někdy jakoby šedě nebo zelenavě glazované. Cihly vytvářejí různé vazby a jejich spárování mívá oblunkový nebo rakvičkový tvar. Uprostřed ploch kvádrů se často setkáváme s důlky pravidelně vyhloubenými, za něž se kámen v době stavby zachycoval a zvednutím dopravoval na místo osazení. Gotické omítky se vyznačují nerovným, nepravidelně zvlněným povrchem.

Od středověku se užívá také hrázděného zdiva, tj. dřevěné trámkové konstrukce, jejíž otvory - s výjimkou - oken se vyplňují svislými tyčkami, někdy propletenými proutím nebo slámou, které se pak omaže lepenicí a obílí, nebo se vyzdívají, přičemž líc dřevěné konstrukce, barevně se odlišující, zůstává viditelný.

Dřevo, jakožto teplejší materiál, posloužilo i ve formě srubů, vkládaných dovnitř do jinak zděné architektury, jak hradní, tak i městské.

Gotickou architekturu doplňovaly plastické detaily s figurální, zvířecí i rostlinnou tématikou a malby, a to nikoli pouze obrazy. Stěny, uvnitř i zevně, trámové stropy i žebra a ostění se pestře malují, takže gotické stavby bývaly pro nás dnes již takřka nepředstavitelně barevné. Jinou úpravu povrchu stěn v interiérech - kromě obkládání dřevem - představuje metrické členění v charakteristické kosočtverečné síti, ryté za vlhka do povrchu lepenice.