Barokní gotika, vzácněji označovaná méně obvyklým názvem gotizující barok, podobně jako v 16. století románská renesance, se zdánlivě nepochopitelně obrací pro inspiraci přes jeden sloh do minulosti. Tentokrát však nejde o skutečné ani domnělé hledání tvarů pro další tvorbu - barok právě tehdy, kolem roku 1700 a v první čtvrtině až třetině 18. století, to je v časovém rozmezí výskytu barokní gotiky, prochází vrcholným tvůrčím vzepětím - nýbrž setkáváme se tu se záměrným historismem, k němuž zcela programově sahají především nejstarší duchovní řády, aby proti novým protireformačním řádům, jako kapucínům a jezuitům, demonstrovaly svá stará vydržená práva v Čechách.
Ačkoli barokní gotika zaujímá v naší architektuře (a to i interiérové, vyřezávané - v oltářích, kazatelnách a vůbec mobiliáři) poměrně krátký časový úsek a zahrnuje celkem nevelký počet staveb, jde vesměs o díla vynikající úrovně. Umělci se snaží přiblížit se duchu staveb vyzvedaných někdy z trosek, ale způsobem tvůrčím a plně odpovídajícím jejich době. Že se nepokoušeli o pouhé kopírování fragmentů článků v pobořených nebo sešlých stavbách, je patrné i z toho, že mezi jiným pracují i s motivy z pozdní gotiky, která se ve stavebním vývoji přestavovaných chrámů neobjevila. K vynikajícím ukázkám zařízení mimo tyto stavby patří bohatě řezaný mobiliář v románském kostele sv. Havla v Poříčí nad Sázavou.